Myšlení

Nejdražší komodita každé doby je dostupná pro všechny

Možná odpovíte zlato, stříbro, ropa. Někdo možná zmíní i nemovitosti, pozemky a jistě mnoho dalšího. Pod pojmem nejdražší si zřejmě hodně lidí představí velký finanční obnos. Ano zmíněné komodity jsou dražší, drahé a možná i peněžně nejdražší. Ale opomíjíme jednu jedinou komoditu, kterou máme všichni.

Ano všichni ji máme k dispozici, všichni s ní můžeme nakládat, všichni s ní můžeme obchodovat a obchodujeme. Tušíte, co by to mohlo být? Nejdražší komodita jakékoliv doby je ČAS. Přesně tak, ten o kterém říkáme, že jej nemáme dostatek. Zkuste se zamyslet. Když jdete žádat o práci, opravdu jste v pozici podřízeného a jste rádi za milostivou výplatu? Je to přesně obráceně. Vy přicházíte nabídnout svůj čas firmě na její aktivity výměnou za mzdu.

Pokud nemáte peníze na oblečení, protože je strčíte do cigaret, špatně hospodaříte. Stejné je to i s časem. Jestliže Vám práce zabírá více času na úkor času pro sebe, špatně s ním hospodaříte. Máme možnost volby a pokud nám něco nevyhovuje, jediné co nám brání to změnit jsme my sami. Tedy naše bloky a myšlení.

Čas je férová komodita vůči všem. Mají ji mimina, děti, puberťáci, dospělí, senioři, bohatí, chudí, běloši, černoši prostě všichni na koho si vzpomeneme. Uplyne-li den, který jsme proseděli u seriálu, nic nám jej nevrátí. Naše tělo o den zestárlo a nic s tím nenaděláme. Jedinou nevýhodou může být, že nikdo neví kolik jej máme. Samozřejmě kdybych věděl, že budu žít 100 let nemusím se až tak do ničeho hrnout, ale nikdo nevíme jestli se vůbec dožijeme důchodu či osmdesátky. O důvod víc proč umět hospodařit s časem.

V úvodu článku byly zmíněny příklady komodit, se kterými se na trzích běžně obchoduje. Ty mohou za rok mít finanční hodnotu nižší či vyšší, ale bez nějaké vnitřní hodnoty. K čemu je zlato, když nemáte co jíst? Když máte čas, věnujete se sobě, partnerovi, rodině, koníčkům, jste psychicky v pohodě a děláte si život spokojenějším. Jste pány své vlastní nehmotné komodity, nikoliv jejími otroky, např. v práci která Vás nebaví a nevídíte v ní smysl, kde čas využíváte neefiktivně. Sice dostanete peníze, ale netěšíte se, nebaví Vás, stojí to mnoho energie a úsilí.

Zkuste si vypsat na kousek papíru čemu byste se chtěli věnovat a vyhraňte si na tuto činnost ČAS. Sepište si kolik času trávíte prací a kolik jej máte na sebe. Pravděpodobně dojdete ke zjištění, že svůj čas více prodáváte než si užíváte. Napadají-li Vás argumenty typu "práce mě baví a naplňuje" či "žiju tím co dělám", pak je to bezva a díky tomu máte nejspíše i dosti energie. Ovšem pro koho žijete, pro koho děláte tu či onu práci? Pro majitele, který si najal lidi na to, aby mohl mít více volného času. A koneckonců, i když se v práci přetrhnete, stejně budete nahrazeni někým mladším, lepším a perspektivnějším. Čas který jste obětovali činnosti, která Vás naplňovala Vám nikdo nevrátí, poněvadž si jej za Vás užil majitel.

Shrnutí:
1) Ujasnit si co nás baví, naplňuje, čím se chceme zabývat, čím chceme trávit svůj drahocenný pracovní čas.

2) Kolik času jsme ochotni věnovat činnosti(-em) v bodě 1)?

3) Zvolený čas z bodu 2) prodáme (necháme se zaměstnat) nebo jej využijeme pro sebe (podnikání)?

4) Přicházíme z práce plni energie, nadšení a spokojenosti?
Pokud ne, jaká je příčina (náplň práce, kolektiv, čas,...)? Nebojte se změny, ve prospěch Vaší spokojenosti.

5) Odpovídá množství volného času našim představám?
Pokud ne, proč (pracujeme více než chceme, únava, ztráta energie,...)? Nebojte se změny, ve prospěch Vaší spokojenosti.

Předchozí článek
Ty seš ještě mladej a blbej jako argument neschopnosti

Seznam článků
Myšlení

Další článek