Myšlení

Proč by nešel uskutečnit vlastní sen?

Povětšinou má každý z nás nějaký cíl. Ať už osobní, profesní či dokonce životní. I ten největší lenoch má jistě jasno v tom, že nejspíš nechce nic dělat. Jenže aby se toho dosáhlo je potřeba zvolit cestu, po které ke zvolenému cíli dojdeme. A zde právě může být kámen úrazu. Co lidská bytost, to individualita, tzn. jiné názory, jiné myšlení, jiný způsob cesty k cíli. Pro někoho bude obtížné najít cestičku jen k malému cílečku a pro někoho přímá cesta k velikým plánům nemusí být až takový problém.

Pro příklad si uvedeme mladíka, který si za svůj cíl vytyčí, že by chtěl minimálně pracovat a samozřejmě alespoň nadstandardně vydělávat. Dejme tomu, že si našel hned několik způsobů, díky kterým takového stavu může dosáhnout a co je ještě podstatnější, věří jim. Je přesvědčen o tom, že takto by to šlo. Utvrzují jej i příběhy lidí, jež zvolili podobnou ne-li stejnou cestu.

Jenže mladík je nadšený a svůj plán pronese před někým starším. No a pravděpodobně reakce bude nelibá. Něco ve stylu: "To přece nejde." A zde nastává podstatný rozbor této odpovědi. Pokud ihned mladík podlehne takovéto reakci, ovlivní jej negativita někoho druhého a bohužel přebije jeho nadšení a přesvědčení o reálnosti plánu.

Proč by nešel uskutečnit vlastní sen? Proč dotyčný odpověděl, že to nejde? Ve valné většině případů to nejspíše nikdy nezkusil, takže zkušeností to nebude. Podstatné je také zaměstnání. Nechci házet všechny do jednoho pytle, ale pravděpodobně to bude zaměstnanec. Proč? Je zvyklý na jisté pohodlí. Odbouchá si smlouvou stanovený čas a dostane výplatu. Jenže mladíkův plán zavání dlouhou a jistě náročnou činností, kterou ale nikdo nezaplatí. Takže napočátku si mladík nic nevydělá, stráví realitivně hodně času sbíráním informací, zkušeností a toho co konkrétně je potřeba k cíli. Což je pro staršího nepředstavitelné.

Jenže pak může nastat strana b, pokračování, kdy plán šlape a pomaličku, polehoučku, mladík pracuje míň a míň a peněz je víc a víc. A to už nechce starší vidět. Vlastně šlo jen o to, že vidí PŘEKÁŽKY, které osobně nechce překonat, nejistota je ještě viditelnější, vykročí se z "komfortní" zóny a proto to celé shrne, že to prostě nejde, splnit si takovýto vlastní SEN.

Nechci do tohoto článku plést politiku, ale ten někdo starší pravděpodobně zažil komunismus a jisté mantinely, ve kterých žil dlouhá léta a proto je pro něj nepředstavitelné, že by to šlo i jinak. Byl naučený chodit poctivě do práce, za tu dostat zaplaceno, uživit rodinu a celý život být v tomto kolečku. Vlastně mu to nemůžeme ani mít za zlé, když třeba nic jiného nezažil a porušení této úměry (více peněz = více práce) je pro něj vlastně narušení jeho nastavení. Takto reagovat může samozřejmě kdokoliv bez rozdílu věku. Klidně i kolega, student, kamarád mladíka. Jde spíše o vnitřní nastavení a způsob myšlení jedince.

Lze také namítat, že našeho cíle nemusíme dosáhnout. Zavání to jakousi nejistotou, že? Jistěže nemusí vyjít, ale kde (kdy) máme v životě jistotu? Mimochodem ta není ani v zaměstnání. Nejpodstatnější je ujasnění cíle, nalezení cesty, Vaše přesvědčení o dosažitelnosti cíle a nenechat se ovlivnit nezkušeným a negativně myslícím protějškem. Něco jiného jsou praktické zkušenosti. Ty mohou být naopak velice cennou informací. Určitá ZARPUTILOST ve vlastním přesvědčení je neúprosně potřeba.

Celý článek bych se pokusil vystihnout citací: "TO NEZJISTÍŠ, DOKUD TO NEZKUSÍŠ!!!"